Jen trošičku ostřejší první týden

Přijde mi to trochu divný, ale už tady budeme skoro týden. Na spoustu věcí zírám jako z jara. Na druhou stranu už tu máme svýho bagetáře, svýho distributora banánů a masérku, který půjdem nejspíš brzo na svatbu. Jo, a Martin už má věrnostní kartičku do nedalekýho obchoďáku. Ne všechno ale jde tak hladce.

Tak například pořád mám docela problém rozumět místnímu přízvuku. Dneska jsme měli pracovní schůzku, na který bylo pět lokálů. Skoro až do konce schůzky jsem byla přesvědčená o tom, že ten v tý modrý košili mluví sinhálsky. Že je to asi jinak mi došlo téměř v závěru, když mu ostatní pořád sveřepě odpovídali anglicky.

Jídlo mi strašně chutná, ale level pálivosti je trochu někde jinde. Dnešní „jen trošičku ostřejší“ biryani mi sežehlo chuťový buňky na troud. Kdybych neměla kýbl zmrzliny na zchlazení, hoří mi jazyk jak nějakej arabskej ropnej vrt doteď. Předpokládám, že „fakt hodně ostrý“ kari má úroveň pálivosti smrt.

V sobotu jsme chystali sváteční večeři pro naše místní spolupracovníky. Byla to vlastně taková generálka na Vánoce. Bramborovej salát a ryba nám rozzářila očička – i když to nebyl kapr v trojobalu, ale tuňákovej steak. Sedla nám i kulajda a bramboráky. Hosti spíš jen zdvořile ochutnávali, zatímco my jsme popisovali, co všechno vlastně děláme v Čechách z brambor (skoro všechno). A nakonec jsme byli rádi, že jsme se do toho mohli pustit sami.

Je asi zřejmý, že podnikání na Srí Lance není žádná brnkačka. Při práci v Hospodářský komoře mi na názorných příkladech vysvětlili spoustu důvodů, proč to maj u nás podnikatelé těžký, jak jim vláda hází klacky pod nohy a co všechno komplikujou úřednický nařízení napsaný od stolu. Každýmu, kdo je frustrovanej z utlačování živnostníků, bych doporučila studijní cestu na Srí Lanku. Úřednický komplikace jsou tu stejně jako to kari na stupni smrt. Nehledě na to, že korupce se tu vzdouvá jako tsunami. Z obchodních schůzek musí neznalej Evropan odcházet nadšenej a mnout si ruce. Slíbí se všechno a u toho to i zůstane. Domácí podmínky se najednou zdaj nastavený user-friendly a EET je milej vánoční dárek.  

Jak ale říká Terez děda, kdo se bojí, sere v síni. A tak si nebudu stěžovat. Protože kdyby to bylo jednoduchý, dělal by to každej a my bychom si z toho neodvezli žádný lekce. To bysme pak odjeli domů a lidi by se ptali: Tak co, jaký to na tom Cejlonu bylo? A my bysme říkali: Ále. Váleli jsme se na pláži, jezdili jsme na výlety a sem tam bylo představení, nuda. A jestli je něco větší peklo než místní podnikání, tak je to nuda.