Jižní Amerika - den 13. a 14.: Jak jsme poprvý a naposled viděli brečet jihoamerický dítě

Ráno nás budí naléhavý bušení do našich plechovejch dvířek a křik. Vzhledem k tomu, že podobně vyváděli, když jsme se courali na večeři a máme nařízený budíky, moc nás to nevzrušuje. Bušení i řev se ale zintenzivnily a přidaly se i Belgičanky. Tak prej nejedeme půl hodiny po ostatních, ale za půl hodiny. Od teď. Balíme se a letíme na snídani. Smažínky. To se zdá bejt jako slušnej základ pro plavbu po rozbouřeným jezeře.

Jižní Amerika - den 12.: Skrz vlny k Amantani

Výlet na ostrov Amantani nám doporučil couchsurfer Willy už dlouho před naším odletem. Kontaktů přes couchsurfing jsem měla spoustu, nakonec jsme se ale s žádným majitelem volného gauče nepotkali. Většinou to bylo kvůli tomu, že naše telefony prostě nespolupracovaly a asi devadesát procent esemesek prostě neodeslaly. Nakonec nám to zas tolik nevadilo, s místňáky jsme si popovídali i tak dost. Zjišťování detailů od lokálů předem se ale vyplatilo. Jako právě v případě Amantani. Zaplatili jsme si dvoudenní výlet na tenhle ostrůvek uprostřed jezera Titicaca a ráno jsme nastoupili do staré bárky s dalšími asi dvaceti lidmi. Původně tří a půl hodinovou cestu protnula v první části návštěva vzdálenějšího ostrova Uros.