Jižní Amerika - den 28.: Styloví popeláři, roztrhaný bankovky a poslední večeře

Probouzíme se v hotelu v Montevideu a letíme zkontrolovat, jestli nám někdo neukradl nebo nezdemoloval auto. Na to nás recepční předem upozorňoval a doporučoval přeparkovat. Ale bylo to úplně před hotelem, zadarmo a karma je na naší straně. Neukradl ani nezdemoloval! Džéáh.

Jižní Amerika - den 24.: I přes Iguacu řeky plynou dál a svět se točí...

Na vodopády Iguacu se dá dívat ze dvou států - z Brazílie a z Argentiny. Když už jsme vážili tak dlouhou cestu jen abysme je viděli, jedeme samozřejmě na obě strany. Ta brazilská má podobu takový dlouhý stezky s výhledama, protože většina vodopádů leží vlastně na argentinský straně. Lítají nad váma tukani, okolo pobíhají kapibary a lidi krmí všudypřítomný nosály. Protože čokoláda je pro zvířata žijící ve volný přírodě dobrá, že jo.

Jižní Amerika - den 23.: Vlak z Itálie do Argentiny

V sedm ráno nás z auta vytáhne slunce a Martina ze spacáku vedle skupinka vojáků v trenkách, co se srocujou na druhé straně plotu. Zapíchli jsme si to vedle kasáren. Máme fotku, ale Argentincům to neříkejte. Umyjeme se vodou z petek v zátoce obří řeky Uruguay a míříme dál. Cesta je nekonečná. Vždycky, když už máme pocit, že tam musíme být, tak se od někud vyloupne dalších sto padesát kiláků. Chvíli před vodopády nás ale čeká překvapení.

Jižní Amerika - den 21.: Prostřeno v Bueňos

Den D. Po cestě do kuchyně zakopneme o prázdný lahváče a plechovky s pěnou. Kluci včera karnevalovejm radovánkám neodolali. Kdyby se někomu náhodou zdálo, že bóže ty s tou svíčkovou nadělají, tak... jo. Inéska je jako naše ztracená argentinská babička, který chceme udělat radost. A víte, jak vždycky, když v Prostřenu vaří někdo knedlíky poprvý a nepovedou se mu, babičky vám o tom ještě měsíc vypráví? „To je teda nápad! Dělat knedlíky poprvý v životě v televizi! Bóže a jak to matlali!“

Jižní Amerika - den 20.: Připravá na sfičková

U Inésky se nám spí jako doma. Po třech týdnech se z doma oblíbenejch snídaňovejch rituálů kvůli monotónním hotelovejm snídáním složenejch z čaje a bílýho toustu s marmeládou stala spíš otravná povinnost. Prvních pět minut na snídani v Galeon del Plata nás ale vrátilo zpátky do dnů! Pomerančovej fresh, domácí croissanty, domácí buchty, kakajíčko, ovocnej kefír, různý druhy cornflakes. A když píšu „fresh“ a „domácí“, myslím tím, že jsme viděli do kuchyně. Not impressed? Jsme v Jižní Americe a platíme dvě kila na noc! What?!

Jižní Amerika - den 19.: Haló, tady Inés!

Ze Santiaga odlítáme spolu s východem slunce. Pod náma jsou Andy kýčovitě zalité zlatým světlem a my se loučíme s tímhle horským divem světa. Při tomhle výletu už je neuvidíme. Čekají nás ale jiné lahůdky. A to doslova. Po nekonečné frontě na imigračním zamíříme k hostelu v San Telmu (čtrvť vedla hlavního náměstí, kterému říkáme Václavák). Na ambasádě nám později řeknou, že ze San Telma mají hlášeno nejvíc okradených turistů. My to naštěstí netušíme, takže se dokonce ani nezamykáme v taxíku...

Jižní Amerika - den 18.: Jak jsme v Santiagu dostali infarkt

Slušná party včera. Spát jsme šli po čtvrtý a budíka v sedm jsme nějak záhadně přeslechli. Pan Francouz nám servíruje snídani do postele, ze který jsme schopní dostat se až ve dvanáct. Auto máme vrátit za dvě hodiny v Santiagu. Tak snad abysme sebou mrskli! Vzhledem k okolnostem (viz níže), nejsou fotky a tak nahrávám fotky z plovoucích ostrovů.

Jižní Amerika - den 3.: Argentinský steak a chilské grilování

Trošku rozdrncaní a část z nás s nateklýma nohama se probouzíme do horkého dne uprostřed argentinských pamp. Autobus míří do Mendozy a my jsme neskonale rádi, že jsme si vybrali noční přejezd, protože z krajiny za okny bychom se unudili. Kolem nás se táhnou nekonečné pampy, sem tam ranč a občas na nás vykuleně zírá nějaká ta kráva. 

Jižní Amerika - den 2.: Volby a nečekaný setkání na ambasádě

Konec ledna, vymetená obloha, svítí slunce a všechny starosti a povinnosti někde daleko v Evropě. Přílet do Buenos Aires na jedničku. Nadšení okamžitě vystřídalo zoufalství ze zdánlivě ztracenýho zavazadla Terez. Naštěstí to ale byla jen první ukázka jihoamerický neorganizovanosti a krosnu jsme našli válet se o kus dál v hale. Na letišti jsme se poptali na ceny taxíků, abysme se nenechali natáhnout zbytečně moc, dostali jsme rady typu - při cestování nikdy neopouštět autobus všichni naráz, u taxíků nesedat do auta, dokud není zamčenej kufr s krosnama atd., protože: „That's Argentina!“