Ráno se v klidu balíme a plánujeme klidný odjezd z Buenos Aires. Jediné, co si opravdu přejeme, je potkat se s naší náhradní agrentinskou babičkou Inés. Ta nám ale volá, že nestíhá přijet, takže jsme tak trochu nešťastníčci a jdeme se rozloučit aspoň na recepci. Vanesa nás víta s otevřenou latinskoamerickou náručí, švitoří španělsky, líbá nás a objímá. Po chvíli pochopíme, že nám Inés nechala dárek na rozloučenou.
Zobrazují se příspěvky se štítkemambasáda. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemambasáda. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 26. dubna 2013
středa 17. dubna 2013
Jižní Amerika - den 21.: Prostřeno v Bueňos
Den D. Po cestě do kuchyně zakopneme o prázdný lahváče a plechovky s pěnou. Kluci včera karnevalovejm radovánkám neodolali. Kdyby se někomu náhodou zdálo, že bóže ty s tou svíčkovou nadělají, tak... jo. Inéska je jako naše ztracená argentinská babička, který chceme udělat radost. A víte, jak vždycky, když v Prostřenu vaří někdo knedlíky poprvý a nepovedou se mu, babičky vám o tom ještě měsíc vypráví? „To je teda nápad! Dělat knedlíky poprvý v životě v televizi! Bóže a jak to matlali!“
pondělí 15. dubna 2013
Jižní Amerika - den 19.: Haló, tady Inés!
Ze Santiaga odlítáme spolu s východem slunce. Pod náma jsou Andy kýčovitě zalité zlatým světlem a my se loučíme s tímhle horským divem světa. Při tomhle výletu už je neuvidíme. Čekají nás ale jiné lahůdky. A to doslova. Po nekonečné frontě na imigračním zamíříme k hostelu v San Telmu (čtrvť vedla hlavního náměstí, kterému říkáme Václavák). Na ambasádě nám později řeknou, že ze San Telma mají hlášeno nejvíc okradených turistů. My to naštěstí netušíme, takže se dokonce ani nezamykáme v taxíku...
pondělí 1. dubna 2013
Jižní Amerika - den 2.: Volby a nečekaný setkání na ambasádě
Konec ledna, vymetená obloha, svítí slunce a všechny starosti a povinnosti někde daleko v Evropě. Přílet do Buenos Aires na jedničku. Nadšení okamžitě vystřídalo zoufalství ze zdánlivě ztracenýho zavazadla Terez. Naštěstí to ale byla jen první ukázka jihoamerický neorganizovanosti a krosnu jsme našli válet se o kus dál v hale. Na letišti jsme se poptali na ceny taxíků, abysme se nenechali natáhnout zbytečně moc, dostali jsme rady typu - při cestování nikdy neopouštět autobus všichni naráz, u taxíků nesedat do auta, dokud není zamčenej kufr s krosnama atd., protože: „That's Argentina!“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

