Mesto - dzungle - mesto - prales

My Cesi se radi chlubime tim, ze je u nas pivo levnejsi nez voda, a pak se bavime nevericnymi vyrazy. Je dobre, ze existuje Brunej, protoze nam to alespon obcas muze nekdo vratit. Tady jsou ale misto piva levnejsi nez voda pohonny hmoty. Za litr benzinu tu zaplatite osm korun, za naftu dokonce pet. Nestacilo? Tak jeste jedna pecka, a rovnou na solar: od roku 1991 tu plati zakaz prodeje veskereho alkoholu (a tedy i piva). Vitejte na Borneu!

Jedna z brunejskych lahudek - selurut. Chutna tisickrat lip nez vypada, je to vlastne takovy dezert z ryze, hnedeho cukru, kokosoveho mleka a vajec. Podava se zabaleny v palmovem listu. K odpolednimu caji v narodnim parku jsme dostali jeste smazene banany.

Je jenom skoda, ze o tenhle sok vetsinou Cesi prijdou. Kluk v mistni cestovce nam minimalne trikrat zopakoval, ze za svou karieru jsme zarucene prvni Cesi, kteri si u nej kupuji vylet. A dvakrat se zeptal PROC jsme proboha vyrazili zrovna do Bruneje. O tom, ze tu jako narod nejsme peceni vareni svedci taky fakt, ze velka vetsina Brunejcu od nas slysela o nejakem Cesku poprve. Fotbal je tady spis neznamy sport (dalsi ceska facka), takze i jmena jako Petr Cech nebo Pavel Nedved, ktera zabrala i uprostred Afriky, tu vyvolavaji spis krceni ramen. Ale ruku na srdce, kdo z nas si dokaze Brunej spojit s cimkoli jinym, nez je pohadkove bohaty sultan?

Tahle zemicka velka jako Kralovehradecky kraj ma na rozlohu bohatou minulost a na penize bohatou soucasnost. Konkretne ji znovu zacalo svitat na svetle casy koncem dvacatych let, kdy tu narazili na velka loziska ropy. Sultan si zamnul rukama, ale ani jeho poddani nezustali zkratka. Podle toho, co nam rekli mistni, tak nejnizsi platy jsou tu srovnatelne s minimalni ceskou mzdou, avsak naklady jsou tu nepomerne nizsi. Brunejcum navic staci k zivotu o dost min nez nam. Maji tu nizke dane, prakticky zdarma lekarskou peci a krom benzinu jsou tu za hubicku treba i auta, takze neni vyjimka mit v rodine treba tri. Ale abychom byli objektivni - zdravotnictvi tu nestoji za moc, takze je sice skoro zadara, ale pekne vas zhuntujou, rozsoupnout se s tema vydelanejma penezma ani moc nemuzete, protoze tu celkem chcipl pes, a nizky dane jsou vykoupeny naprosto bezvyhradnou laskou k sultanovi a jeho rodine. A aby to bylo kazdymu naprosto jasny, tak je i v ustave zaneseno, ze sultan je jak ve verejnem, tak v soukromem zivote neomylny - konec diskuzi. Ze Brunejci neznaji vyznam slov voleni zastupci, asi neni potreba dodavat.

Cesta do hlavniho mesta Bandar Seri Begawanu zacala jednou z tech vyhod, ktery cestovani prinasi - naprosto necekanym milym setkanim. Vzhledem k tomu, ze je v cele zemi asi tak 50 taxiku, cena za cestu z letiste do centra je pekne vysoka a autobusy moc turistu nejezdi. Na letisti nam nabidl svezeni mlady American Nate, ktery v Bandaru pracuje. Odvezl nas pred recepci naseho hotelu a stihl nam vylicit Brunej z pohledu cizince ze Zapadu a pridal par vtipu o mistni americky ambasade.

Ubytovali jsme se v hotelu, ktery strasne vychvaluje nas pruvodce, a ktery se nam na Bookingu zdal jako nejlepsi reseni pri pomeru cena/vykon. Byl to zaroven nejdrazsi hotel, ve kterem jsme na nasi ceste zatim bydleli. Ale proc o tom pisu... Byl to taky vubec prvni hotel za vsechny nase cesty, kdy jsme prisli do kontaktu s tim, cemu se rika bed bugs - krasne cesky se tomu rika stenice. Je to dost s podivem po vsech tech ubytovnach pro batuzkare, ze to prislo az ted a v trihvezdickovym vychvalovanym hotelu. Faktem je, ze jsme postipany od hlavy az k pate a jen tak se neprestanem drbat. Odhalit tyhle bestie ale neni uplne snadny. Hned potom jsme spali ve vubec nejhnusnejsim pokoji v cinsky ubytovne a noc s nama zadny zvire nesdilelo. 

Brunej nas ale krom tyhle neprijemnosti privitala moc hezky, vsude se uklizelo na summit statu ASEAN, ktery ma byt tenhle tyden, a podle puvodniho itinerare mel dorazit i Obama. Takze poradek a usmevy. Par dni pred nasim priletem navic sultan slavil 67. narozeniny, takze jsme na kazdym sloupu potkavali nejaky blahoprani. Na paradnim stadionu (prehlidkovy plose jen a pouze pro tyhle ucely) byl jeste obri banner se sultanovou podobiznou a jeste vetsim pranim k narozeninam. Takovouhle party bych si jednou predstavovala.

Krom Bandaru a jeho mesit jsme si z lodky prohlidli mistni mangrovovy lesy a jejich neuveritelnou faunu a floru - od malejch jesterek az po krokodyly a nosate opicky, ktery zijou jenom na Borneu. Prosli jsme si cast obrovske vodni vesnice Kampong Ayer, ktera obtika Bandar, a nakonec jsme vyrazili na dvoudenni vylet do pralesa v narodnim parku v distriktu Temburong. Tam jsme sice nevideli moc divoky zvireny, jenom jsme podle nasi pruvodkyne slyseli zoborozce, ale prales na Borneu ma proste neco do sebe. At uz jde o padesatimetrovy stromy s korenama podobnejma zralocim ploutvim, obrovsky liany, podivny ovoce, divoky orchideje nebo vriskani makaku v korunach. Vsechno to vyvolava poradnej respekt.

Posledni den jsme si pujcili auto a jeli se podivat na to, proc se ma sultan tak dobre. Cestou k tezarskejm vezim jsme se zastavili u hotelu Empire, kterej nechal postavit sultanuv zlobivej bracha puvodne jako letni haciendu pro kamose. Hned vedle nechal udelat obri zabavni park s kolotoci, jizdarnou a amfiteatrem a urcite by to o neco zajimavyho jeste rozsiril, ale nemel cas pri sbirani luxusnich aut do svy sbirky citajici dva tisice kousku. Nez ale stihnul predvist, co v nem poradne je, sultan mu sebral funkci ministra financi, a bylo po legraci.

Brunej jsme si v pujcenym aute poradne projeli (dotankovat plnou stalo tri sta pade), ale uz se nachylil cas na Indonesii - respektive na nasi posledni cestovni zastavku na Jave. Nebudu predbihat zazitky z vecera stravenyho v Jakarte, ale jenom reknu, ze chapu, proc si organizatori tohohle kongresu vybrali zrovna tohle mesto pro jeho konani. Jakarta ma proste neodolatelny charisma.

Tento tyden se v hlavnim meste Indonesie kona svetovy toaletni summit. Tema letosniho rocniku je zachody a turismus.

P.S. O to pivo jsme stejne neprisli. Kde je poptavka, tam jsou Cinani - a to i pres jeho sultansky velicenstvo.