Jaruna s Marunou plánují dovolenou

Kdo je Jaruna a její kámoška Maruna? Tyhle dvě husičky jsme poprvé potkaly v Chile. Vaříme s Písí oběd oběd a najednou Jaruna v jedný z nás říká: „Hlavně na tom moc neutrácet a nedávat do toho lokální věci, kdo má tu jejich exotiku trávit!“ A Maruna v druhý z nás rovnou odpověděla: „No to víš, že jo! Nad guláš není. A ten můj by ani jejich věci do huby nedal.“ A tak se stalo, že jsme při vaření rizota při jednom horkým poledni v Santiagu vyvolaly duchy všech Čecháčků na dovolený, a ti se pak zhmotnily v těchhle dvou - v Jaruně a Maruně.

Mexická Jaruna a Maruna se svou crew.

A jak vlastně Jaruna s Marunou užívají dovolenou? V nejčastějším případě jedou na dovolenou do Chorvatska. Pokud se chtějí blýsknout před kámoškami, vyrazí do Itálie nebo do Řecka. Občas zvolí ale i Slovensko. A v poslední době začíná bodovat turecká riviéra. Pokud si ale vyberou místo, jedou sem opakovaně. Do Chorvatska si troufnou tak zvaně na blind, ale do jiných destinací si většinou vybírají cestovku. Jak by taky ne, české nápisy v chorvatských obchodech a restauracích kompenzují minimální znalosti cizích jazyků. Na cestě je provází také české noviny nebo vysílání rozhlasu. Hlavně se na dovolený cejtit jako doma, že jo. Průměrně tady stráví 8,7 dne a pak mažou domů.

Nenechte se ale mýlit, i Jaruna s Marunou jezdí dál a za exotikou. Většinou si dojdou pro katalog renomované cestovky, vyberou hotel s minimálně čtyřma hvězdičkama nedaleko od moře a zábavným animačním programem. Co na tom, že kolem hotelového komplexu je vysoká zeď a je úplně jedno, jestli jste Keni nebo v Dominikánské republice, když veškerý svůj draze ušetřený čas trávíte na padesáti metrech čtverečních kolem bazénu. Jo, bazénu, protože moře je špinavý. A není nad to si zaplatit all inclusive, protože kdo by ty jejich světově vyhlášený blafy riskoval. 

Řízky v alobalu a šusťákovky na cestu autobusem jsou snad pasé. Už jsme se naštěstí něco naučili. Přesto ale letištní bránu s letadlem směrem Praha poznáte neomylně. I na krátký let jsou Čecháčci nachystaní v plné trekingové výbavě. Oproti Londýňanům nebo Newyorčanům je jejich zjev jako návrat do minulosti. Zvučnou češtinou se po letišti rozléhají moudra o tom, jak ten který hotel byl nejlepší a jak právě na tuhle výpravu v tý zemi nikdy nezapomenou. A taky že jim tam vypili veškerý pivo. Ideálně co nejhlasitěji. Případně narazíte na hlouček lidí ve stejným triku/se stejným kloboukem/s visačkama, který si spolu ťukají na šťastnou dovolenou, fotí se a s hlasitým smíchem komentujou zážitky, který nejsou ani zábavný, ani originální. Zato jsou k nepřeslechnutí. Při přistátní letadla znalecky tleskají. 

Potkáte-li Jarunu s Marunou přímo v destinaci, vždycky se k vám budou hlásit. Ať už s nimi mluvit chcete, nebo ne. V místní restauraci na tyhle dvě ale moc nenarazíte. Většinou si samy vaří, a to hlavně z jídla, co si dovezly z Čech. Jídlo z restaurací je pro ně drahý a zkoušení nových chutí berou jako národní hrozbu, nad kterou vždycky spolehlive zvítězí knedlík. Šetření je hlavní modla. Jaruna s Marunou ale samy sebe berou s patřičným egem. Dodržování kulturních zvyklostí je pro citlivky a mezi místní jedině vyrážejí jedině s arogancí v záloze. Suvenýry z cesty jsou nejlepší ty, které jsou zadarmo. Třeba ručníky z hotelu nebo všechno ostatní, co není přibitý. 

Nechápejte mě špatně, ne každý, kdo vyrazí na dovolenou do Chorvatska a snaží se šetřit, se projevuje jarunovitomarunovitě. Tyhle dvě se objeví pokaždé, když se projevujeme jako stádo, když nepřemýšlíme, když jedeme na dovolenou a místo prozkoumávání ležíme na pláži, jíme hotelovej bufet a animujeme, když se nechováme slušně, když obtěžujeme okolí pocitem výjimečnosti, když se snažíme spolucestující přesvědčit o tom, že jsme mistři světa v pití, když si hýčkáme svoje čecháčkovství jako národní poklad. Když jsme zkrátka za burany.