Mohlo nám hned na začátku dojít, že když se v Jižní Americe s dětma moc nemazlí, tak místní rodiče ani moc nezajímá, kde jejich ratolesti tráví páteční noc. My to na rozdíl od nich věděli. Partičky dorostenců ve věku na zfackování z širokého okolí jezdí v pátek kalit do Pirátské zátoky u Quintera. Mysleli jsme si, že nás brzo ráno probudí slunko. Ve skutečnosti to byla asi sedmnáctiletá Chilanka, která šťouchala do Terez a něco vykřikovala. Rozuměli jsme jenom „Bílá! Bílá!“
Aniž bychom to tušili (jako by to někdy bylo jinak) spali jsme na docela zajímavém místě. Kolem Quintera údajně kdysi řádili piráti v čele s kapitánem Modrovousem. Přímo pod skálou, kde jsme spali, je tunelovitá průrva, odkud údajně piráti vyráželi loupit, kdykoli někdo projel kolem. Vchod do útrob
To jsme si ale v tu chvíli, kdy jsme vstávali, vůbec neuvědomovali. Mnohem víc nás zajímalo, že je zataženo a teploty jsou víc k dvacítce než k třicítce. Trochu zklamaní (plánujeme se barevně asimilovat) přeplánováváme na návštěvu národního parku. Cestou se stavíme v zatuchlé rybářské restauraci, abysme si vyčistili zuby a došli si... do koupelny. Dva starší číšníci nás prokouknou a netváří se zrovna nadšeně, když si chceme při čekání na Martina objednat jenom kolu. Venku krákaj racci a pelikáni, v restauraci není jediný host, na stěnách visí tisíce námořnických předmětů a všechno smrdí. Před odjezdem si všimneme surfařské pláže nedaleko a ještě chceme nasát zevlovací atmosféru. Martin ale vzápětí ukazuje na pruh světlé oblohy a na to, že se mraky trhají a bude hezky! Okamžitě kašleme na předchozí plán a naše původní kecy („Aspoň taky uvidíme nějakou přírodu a něco se dozvíme.“) a letíme zpátky do Vini. Před tím ale maličko nakupujeme, protože kdo by si něco neodnesl z pláže pro surfaře? Martin si například pořídí nové žabky.
Kluci jdou hledat místo na zaparkování a my se rozhlížíme, co bysme zhltly, protože už se hladově díváme i po procházejících lidech. Našim vnitřním vlkodlakům ale zatne tipec příchod kluků, kteří nadšeně hlásí, že omylem našli boží ubytování za tisícovku pro nás čtyři na noc a že v ceně jsou krom snídaní taky dvě welcome piva pro každýho. Cestou potkáváme sushi restauraci, kde ochutnáváme absolutně jedinečné sushi. Losůsek se dal jemně překrojit hůlkama a ceny jsou víc než přívětivý. Naprosto nadšení dojdeme k našemu ubytování. Starší dřevěné pokojíčky natřené tyrkysovou nebo žlutou se nám hodně líbí, ne ale tolik jako pan majitel. Tenhle starší seladon přijde s podnosem a orosenými pivky a vítá nás slovy: Madmuazels! Cestou na pláž se dorážíme home made cupcakama. Zdá se nám, že už to nemůže být lepší.
Večer jdeme znova na sushi, nacpeme si nácky čerstvýma rybama a řasama k prasknutí, nakupujeme na večer a plánujeme konečně nějakou pořádnou jihoamerickou párty. V pokoji pak pijeme místní víno a pisco, což je oblíbený chilský drink vypálený z hroznů. Moc nám ale nejede, je na nás až moc sladký a zároveň kyselý. Vyrážíme do města, kde je spousta lidí. Do klubů pro turisty se nám nechce, nic pro místní ale nemůžeme najít. Když už to chceme vzdát, narážíme na klub s karaoke. Pisco nejspíš způsobuje částečnou slepotu, a tak nevidíme ceny drinků a pijeme jeden za druhým. Z dalších zážitků už máme spíš útržky. Nejdřív si stydlivě sedneme ke stolečku a cucáme svoje pitíčko, Terez je unavená a nebezpečně se jí zavírají oči, místní po nás zvědavě pokukují. STŘIH! Vyhodili jsme stůl, ohradili si lavičkami svůj prostor a všichni čtyři tancujeme bosí a jako smyslů zbavení na latinskoamerický pecky, který jsme nikdy neslyšeli. Jsme zpocení a objímáme se s místníma, kteří tvrdí, že za dobu fungování klubu, tam žádný turisty neviděli - natož v takovým stavu. Vydržíme až do židlí a pak si to pěkně ze široka rázujeme domů. Martin vyhazuje svoje půlden starý protancovaný žabky do opodál stojícího pickupu. Chile je super! vřískáme a usínáme. 
Žádné komentáře:
Okomentovat